Homeopatie je léčebná metoda používaná zejména v alternativní medicíně. Je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, kterého potom jako celek i léčí (princip totality symptomů). Používá vysoce ředěné (tzv. potencované) látky, které ve vyšší dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip podobné léčí podobné). Účinnost metody ani fungování jejích principů však nebyly spolehlivě vědecky prokázány a je přijímána kontroverzně.

Výraz je odvozený od dvou řeckých slov: homoios (stejný, podobný) a pathos (nemoc, bolest, vášeň). Homeopatickou teorii zformuloval německý lékař Samuel Hahnemann v roce 1810. V současnosti homeopatické metody provozují mnozí léčitelé i někteří lékaři. Česká lékařská společnost JEP se od homeopatie jako celku v roce 2005 stanoviskem svého předsedy distancovala, některé státy, lékařské instituce i pojišťovny ji však akceptují nebo tolerují. I vztah homeopatie a lékařské profese se v různých zemích liší - např. v Itálii se smí homeopatii věnovat pouze lékaři, naopak ve Švédsku je homeopatie lékařům zapovězena.

Homeopatie dnes není jednotnou teorií, ale má mnoho směrů a škol. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, francouzská se přiblížila konvenční medicíně, za jiné teoretické směry je považována německá, rakouská i indická homeopatie. V České republice je v různých organizacích zastoupeno několik směrů.
Historie
Daguerrotypie zakladatele homeopatie Samuela Hahnemanna z roku 1841

Moderní homeopatii zformoval německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843) v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku (a v dalších vydáních byla přejmenovaná na Organon léčebného umění). Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice. Samo slovo „homeopatie“ k označení principu léčby „podobného podobným“ (opak allopatie) pochází již z konce 18. století.

Některé praktiky izopatie, které používali američtí homeopaté od 19. století, připomínají moderní očkování, ačkoliv principy jsou odlišné. Chorobné výměšky byly homeopaticky zředěny, potencovány a pak podávány jiným nemocným.

Homeopatická společnost se stala členem České lékařské společnosti (ČLS) v roce 1991, ale již v roce 1996 byla vyloučena, protože podle stanov ČLS sdružuje výhradně zástupce těch medicínských oborů, které vykonávají vědecky uznávané postupy. Proti tomuto způsobu vyloučení se Homeopatická společnost ohradila soudní cestou s požadavkem na zrušení příslušné části stanov, po zamítnutí, při kterém soudkyně odmítla zkoumat vědeckost homeopatie a zkoumala pouze postup ČLK, následovala řada opravných prostředků, které skončila až v roce 2002 Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tam došlo ke konstatování, že české soudy postupovaly chybně.[8] Je zajímavé, že tento rozsudek bývá prezentován i tak, aby vyvolal dojem, že se rozhodnutí týká přímo ČLS.
Princip a účinek
Potence Odpovídající ředění
1D 1 : 10
2D 1 : 100
5D 1 : 100 000
10D 1 : 10 000 000 000
20D 1 : 1020
50D 1 : 1050
100D 1 : 10100
1CH 1 : 100
5CH 1 : 10 000 000 000
10CH 1 : 1020
20CH 1 : 1040
30CH 1 : 1060
200CH 1 : 10400
1M 1.000 C
5M 5.000 C
10M 10.000 C
1LM 1 : 50 000
2LM 1 : 2 500 000 000
5LM 1 : 3,125 * 1023
10LM 1 : 9,766 * 1046
„ Nemoci lidí nejsou způsobeny žádnými látkami, žádnou chorobnou materií nemoci, ale jsou pouze narušením duchovní síly oživující lidské tělo. “
— Samuel Hahnemann

Homeopatie je založena přibližně na deseti principech. Mezi nejdůležitější z nich patří:

Léčba podobného podobným (similia similibus curentur).
Velmi malé dávky, případně až princip nekonečně malého dávkování resp. infinitezimálního ředění.
Metody a léčiva se volí podle příznaků bez zkoumání patologických procesů.
Účinky přípravků musí být testovány na zdravých lidech, protože na nemocných je nelze rozlišit od projevů nemoci.
Léčivo se podává v jednoduchých dávkách a ne složitých směsích.
Obvykle se podává v jednorázových dávkách, opakovaně jen vrátí-li se příznaky onemocnění.
Potencializace, dynamizace — aktivita účinku se má zvyšovat protřepáváním, nejen rozpouštěním.

Hahneman vycházel z vitalistické teze, že onemocnění je důsledkem narušení životní síly. Homeopatie má životní sílu stimulovat.[4] Podle Thomsona nepůsobí homeopatika fyziologicky, ale využitím synergického jevu, že energie následuje mysl. Případy vyléčení Thomson přisuzuje v 70 až 100 % případů spontánní remisi, účinku soucitu a komunikace s léčitelem a placebo efektu.

Stručný výkladový slovník českých skeptiků uvádí, že homeopatie vysvětluje údajný léčebný účinek tak, že má duchovní povahu, nikoliv fyzikální. Účinnými nemají být přímo molekuly ředěné látky, ale její „otisky“ ve vodě, lihu nebo jiném použitém ředidlu. Dále tvrdí, že pokud by však tyto otisky existovaly, jejich trvání by bylo kvůli klastrové struktuře ředidla v jednotkách nanosekund a jejich efekt by se nepřenášel v dalším čase. A také tvrdí, že diagnostické metody homeopatie nejsou fyzikální ani laboratorní, ale vycházejí z reflexe pocitů a nálad pacienta.

Podle stručného výkladovýho slovníku českých skeptiků zpočátku byla homeopatie úspěšnější než medicína počátku 19. století, protože pacienty méně poškozovala.
Potencování a dynamizace

Homeopatické preparáty se v souladu s principem infinitenzimálního ředění podávají ve velmi zředěném stavu. Ředění se provádí tak, že se použije jeden díl účinné látky a přidá se k určitému množství rozpouštědla. Z takto vzniklého ředěného roztoku se vezme jeden díl a přidá se ke stejnému množství rozpouštědla jako v předchozím kroku a postup se opakuje. Tomuto procesu se říká potencování. Pokud se ředí v poměru 1:100 nazývá se potence centezimální a značí se písmenem CH nebo C. U potencí 1000C a vyšších se používá kvůli stručnosti zápis 1M (10M je 10 000C). Číslo v označení potence pak označuje počet takových ředění, např. u homeopatika o potenci 30CH proběhlo ředění 30x. Kromě potencí centezimálních, se používají i potence decimální (označení D nebo též X), kdy se ředí v poměru 1:10, a méně i potence LM, kdy se ředí v poměru 1:50 000. Při Hahnemanem používané potenci 30CH je překročena Avogadrova konstanta a proto je nepravděpodobné, že by v roztoku zbyla alespoň jedna molekula účinné látky.

Dalším principem výroby homeopatik je dynamizace, což je pravidelné protřepávání během ředění. Například při centezimálním ředění se roztok protřepává stokrát. Tento postup má dodat homeopatiku účinnost, protože se mu má tímto způsobem dodávat energie. Pro lepší účinek má být vhodnější manuální protřepání, kvůli přenosu vědecky dosud neprokázané bioenergie.
[editovat] Vědecký výzkum

Vědecká komunita není přesvědčena o účinnosti homeopatie.

A. Scofield v roce 1984 konstatoval, že se přes řadu pokusů a klinických testů nepodařilo nalézt dostatek důkazů, že homeopatie je účinná, avšak ani nebyla její účinnost vyvrácena. Negativní výsledek přisuzoval špatné metodice studií.

Francouzská skupina Groupe de Recherches et d'Essais Cliniques et Homéopathie provedla v roce 1989 testy, které měly ověřit dosavadní pozitivní studie o účinnosti homeopatie. Pozitivní důkaz ve prospěch homeopatie nenalezla.

C. Hill a F. Doyon v roce 1990 hodnotili 40 pokusů, z nichž 3 měly podle tohoto posuzování závažné metodologické chyby a právě jen tyto tři pokusy vykazovaly pozitivní výsledky.

J. Kleijnen v roce 1991 Hillovi a Doyonovi oponoval. Podle něj chybně vyhodnotili dva experimenty jako nenáhodné a sedm jako negativní. Možnost závažného vychýlení výsledků kvůli metodologickým nedostatkům konstatoval Kleijnen u všech provedených experimentů. Podle Kleijnena je sice výsledek metaanalýzy pozitivní, nicméně pro špatnou metodologickou kvalitu a pro nepoznanou roli publikačního biasu není dostačující k definitivnímu závěru.

J. Boissel v roce 1996 uvedl, že ze 184 zpráv o řízených experimentech lze jen 17 brát vážně, avšak jejich rozsah je příliš malý, než aby mohly být činěny jakékoliv závěry o účinnosti nebo neúčinnosti homeopatie.

Klaus Linde z Centra pro výzkum doplňkové medicíny v Mnichově v roce 1997 při metaanalýze 89 pokusů s placebem a 185 pokusů dospěl k závěru, že není žádný dostatečný důkaz o účincích homeopatické medicíny za jednoznačných klinických podmínek. V závěru článku však autoři uvedli, že jejich výsledky nejsou slučitelné s hypotézou, že klinické účinky homeopatie jsou zcela důsledkem placebo jevu.O rok později Linde závěr této metaanalýzy interpretoval odlišně, když konstatoval, že byly odhaleny chyby v provedení experimentů, které je činí nevěrohodnými, a shrnul, že neexistuje žádný důkaz, že homeopatika jsou účinnější než placebo.
Rizika

Možné negativní účinky homeopatik speciálně zkoumány nebyly, ať už by šlo o nesprávný účinek údajného principu homeopatie nebo o nocebo efekt, opak placebo efektu. Hlavním rizikem je nasazení neúčinných homeopatik v případě závažné choroby, která vyžaduje urychlenou efektivní léčbu (např. rakovina). Ztracený čas a rozvoj choroby ohrožují pacienta na životě.

Hypotézu o tom, že lze dokázat škodlivost homeopatik (navzdory jejich neúčinnosti), prosazoval například prof. Edzard Ernst, předseda Doplňkové medicíny na Exeterově univerzitě ve Velké Británii.Jedna studie dokonce konstatovala zdravotní riziko podávaných veterinárních homeopatik.Rizika alergických či jiných nežádoucích reakcí jsou zaznamenávána zejména u homeopatických roztoků s nižším stupněm ředění jedovatých látek (sloučeniny arsenu, alkaloidy, rtuť atd.)nebo alergenů. Vysoce ředěná homeopatika ale tento problém nemají.
Společenský význam

Podle Heřtova slovníku je homeopatie vedle akupunktury nejrozšířenějším oborem alternativní medicíny.

Homeopatika jsou podle směrnice EHS č. 92/73/EHS z roku 1992 registrována v rámci zjednodušeného řízení, nedokladuje se jejich účinnost. K podstatným změnám nedošlo ani při novelizaci lékových předpisů v roce 2004. Tento předpis je pro členy EHS závazný a proto ani v ČR nejsou při registraci homeopatik požadovány důkazy účinnosti, ověřuje se pouze kvalita a bezpečnost výrobku. Každé homeopatikum by mělo být označeno větou U přípravku nebyl požadován důkaz účinnosti.V roce 1997 vydala pracovní skupina EU European Cooperation in the field of Science and Technology (COST) Prohlášení o užívání komplementárnách a jiných nekonvenčních léků, ve kterém je mimo jiné řečeno, že musí být podán jednoznačný důkaz o účinnosti léků, aby se předešlo nesprávným závěrům na základě neaktivní substance (tj. placeba).

V USA platí od roku 1938 Federal Food, Drug, and Cosmetic Act, podle kterého jsou látky uvedené v Homeopathic Pharmacopeia of the United States automaticky pokládány za léky, přičemž nikde není zakotvena povinnost dokladovat u z tohoto seznamu látek účinnost.
Kritika
Homeopatie a medicína

Ministerstvo zdravotnictví požádalo Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně o stanovisko k homeopatii. Předsednictvo ČLS JEP se na své 11. schůzi dne 21. prosince 2005 rozhodlo, že prof. Blahoš sepíše odmítavé stanovisko s tím, že homeopatické diagnostické a léčebné metody předsednictvo považuje za nevědecké, jež nejsou založeny na důkazech (EBM). Na první schůzi předsednictva 25. ledna 2006 prof. Blahoš informoval předsednictvo, že se ČLS JEP bude distancovat od případných článků o homeopatii ve Zdravotnických novinách.

Sisyfos považuje všechny účinky homeopatických preparátů za placebo efekt.Soukromé osoby, vědci a lékaři (např. Donald Driscol, advokát ze Severní Kalifornie a onkolog Wallace Sampson) vedou soudní spory s výrobci a distributory homeopatických léků s tvrzením, že homeopatické produkty jsou vnucované v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitelů, poukazují na neférové obchodní praktiky a zavádějící reklamu.

Heřtův Skeptický výkladový slovník označuje homeopatii za absurdní výmysl, který dnes nemá žádné opodstatnění, a o jejích principech říká, že jsou v příkrém rozporu s tzv. přírodními zákony i s vědeckými poznatky a lze je snadno vyvrátit věcnými i logickými argumenty.

Kritici tvrdí, že je nepravděpodobné, že velmi malé množství léčivé látky v homeopatických preparátech má jakýkoliv efekt na tělo, a upozorňují, že často homeopatické léky neobsahují ani jednu molekulu původní účinné látky.

Stuart Thomson, ředitel Gaia Research Institute, v květnu 1999 vydal obsáhlý článek kritizující homeopatii.

Mnozí autoři upozorňují na vysokou léčebnou účinnost placebo efektu na některé stavy a polemizují o etických i metodologických podmínkách jeho využití. Za hlavní riziko homeopatie je považováno, že vyčkávání na její účinky může oddálit nasazení standardní léčby.

V roce 2009 vydala WHO varování, podle kterého propagace homeopatických preparátů v rozvojových zemích ohrožuje lidské životy. Varování se týká zejména terapie takových chorob, jakými jsou např. tuberkulóza, AIDS, malárie nebo chřipka.
[editovat] Vystoupení Elzara Ernsta

Elzar Ernst je prvním profesorem alternativní medicíny ve Velké Británii, působí na Oddělení komplementární medicíny na Exeterské univerzitě. Ačkoliv svoji kariéru začínal jako homeopat, po podrobných analýzách a po provedení vlastních studií dospěl k jednoznačnému závěru, že homeopatie je jen placebo.Ernst na sebe upoutal pozornost mimo jiné i tím, že v roce 2008 jako bývalý homeopat společně se spisovatelem Simonem Singhem veřejně nabídli 10 000 liber tomu, kdo v řádně uspořádané klinické studii dokáže, že homeopatie funguje.
Happening 10:23

30. ledna 2010 v 10:23 uspořádali britští skeptici po celé Anglii protestní happening 10:23, během kterého se veřejně "předávkovali" údajně velmi silnými homeopatickými léky - demonstrativně spolkli celé balení (až 100 cukrových tabletek). Bez jakýchkoli účinků. Empiricky tak prokázali neexistenci proklamovaných účinků.

V roce 2011 (neděle 6. 2. 2011 v 10:23) pro velký úspěch tato akce proběhla v celosvětovém měřítku (25+ zemí, 1500+ účastníků), včetně České republiky, kde ji uspořádal Český klub skeptiků Sisyfos. V Praze se "předávkovaly" dvě desítky skeptiků.

Zvolené datum a čas odkazují na Avogadrovu konstatu - a v přeneseném slova smyslu na fakt, že homeopatické léky po sérii ředění neobsahují žádné účinné látky.
Homeopatie a římskokatolická církev

I když neexistuje jednoznačné vyjádření Vatikánu k otázce homeopatie, je postoj praktikujících katolíků vesměs odmítavý. Důvodem je především okultní pozadí homeopatie, díky kterému by měla být homeopatie škodlivá a duchovně nebezpečná, může dojít až ke spoutání démonem homeopatie.
Autopatie

Autopatie, někdy též autoizopatie (autoisopatie), je alternativní léčebná metoda vycházející z homeopatie. Systematicky ji popsal a popularizuje český homeopat Jiří Čehovský.

Podle Čehovského má jít o léčebné působení homeopaticky (tedy převelmi silně) zředěných vlastních sekretů, nejčastěji slin, ale také moči, krve či výkalů, na osobu, která má být léčena. Nemá být náhradou konvenčních a odborných způsobů léčby ani jiných alternativních metod, ale jejich doplňkem. Autopatie vychází z homeopatického předpokladu, že zdraví i jeho poruchy mají původ v naší astrální (spirituální) oblasti, a že každý máme svou individuální vibrační strukturu.

Jiří Čehovský ve své knize uvádí, že o autopatii, kterou objevil, „neeexistuje ve světovém kontextu žádná kniha ani článek, ale zároveň říká, že s vlastními sekrety pracoval již objevitel homeopatie Hahnemann, a že jde tedy o metodu, která není homeopatům úplně neznámá.
Princip a hodnocení autopatie

Pro obhajobu autopatie a její tradice jsou často zmiňovány léčivé účinky urinoterapie a moči v běžných koncentracích, jaké znaly mnohé kultury. Ta je ovšem rovněž pokládána za neseriozní léčebnou metodu.

Jiří Heřt v ironicky pojaté recenzi Čehovského knihy o autopatii zdůrazňuje zejména finanční výnos z distribuce těchto homoeopatik a z pořádání kursů. Recenzi uzavírá poděkováním za potvrzení, že homeopatie je čistá pseudověda štěpící se ve stále absurdnější varianty.Zdroj:Wikipedie

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one