boruvka-cerna-plod.jpg
Čeleď: vřesovcovité (Ericaceae)

Jiný nýzev: borůvka černá

Lidové názvy: černé jahody, borůvčí, hafera, myrtovka

Popis: Je to drobný, bohatě větvený keřík s hustou sítí kořenů, podzemních výběžků a plazivých kmínků, ze kterých vyrůstají přímé zelené a až půl metru vysoké hranaté stonky se střídavými opadavými listy, které mají okrouhle vejčitou, zašpičatělou a na okrajích jemně vroubkovaně pilovitou čepel, která je lysá a slabě kožovitá. Stopkaté květy vyrůstající jednotlivě z úžlabí listů jsou převislé a mají nenápadnou baňkovitou zelenavě růžovitou korunu se 4 – 5 krátkými zoubkovitými cípy. Osm nebo deset tyčinek sedí na zvláštním nadplodním terči a jejich žluté prašníky mají na hřbetě dva růžkaté výrůstky. Pyl, který je slepen po 4 zrnech dohromady, vypadává z prašníků na horním konci dvěma otvory a nikoliv podélnou štěrbinou, jak tomu bývá u většiny rostlin. Semeník je spodní, složený ze 4 – 15 plodolistů a nese jednu dosti dlouhou čnělku, která přečnívá prašníky. Plod je modročerná, modravě ojíněná bobule s tmavě červenofialovou dužinou, která je velmi šťavnatá a má osvěžující nakysle sladkou chuť. Kvete v květnu a červnu.

Výskyt: Borůvka je rozšířena po celé Evropě, na východ zasahuje v pásmu tajgy až na střední Sibiř a vyskytuje se i v severozápadní Americe. V jižních oblastech svého rozšíření roste pouze ve vyšších polohách, u nás od nížin až vysoko do hor, kde se vyskytuje v kosodřevině nad hranicí lesa. Vytváří často rozsáhlé porosty, zejména v řidších světlých lesích, na lesních okrajích a na rašeliništích. Nejlépe se jí daří v kyselých humózních půdách, vápencovým půdám se vyhýbá. Plody borůvek rostoucích v borových lesích se zřetelně liší od forem ze smrčin. Borůvky z borového lesa jsou menší, silně šedomodře ojíněné a mají silnější oplodí, zatímco ze smrčin jsou větší, často téměř černé, šťavnatější a snadno se rozmačkají.

Význam: Čerstvé borůvky patří pro vysoký obsah vitaminů mezi nejvyhledávanější a nejhodnotnější ovoce. Slouží k přípravě sirupů, kompotů, zavařenin, borůvkového vína, želé apod. Ve vhodných podmínkách bývá úroda borůvek až 500 kg z 1 ha lesa, takže jsou i důležitým zdrojem potravy pro četné lesní živočichy (tetřev, tetřívek, jeřábek, medvěd, jezevec). Keříky svými hustými kořeny chrání půdu před erozí a tím má borůvka i velký ekologický význam.

Možnost záměny: Na horských rašeliništích se můžeme setkat také s borůvce podobnou vlochyní (Vaccinium uliginosum L.), která má ale zaoblené listy sivé barvy a bobule s bezbarvou dužinou. Jsou mírně jedovaté a po požití někdy působí závratě, takže dostaly lidový název opilky. V zahradách se často pěstuje mnohem statnější severoamerická borůvka kanadská, neboli brusnice chocholičnatá (Vaccinium corymbosum L.) - na fotografii.
Sběr pro léčivé účinky

1.) droga: listy borůvky (Follium myrtilli)

Obsahové látky: třísloviny, glukokininy (myrtilin) a organické kyseliny včetně vitaminu C

Sběr a sušení: Listy se sbírají od května do září, nejhodnotnější drogu ale poskytují listy sbírané v květnu a červnu v době květu sdrháváním z neplodných větviček. Listy se nesmí pomačkat, neboť poškozené při sušení hnědnou. Suší se co nejrychleji ve slabých vrstvách (3 – 5 cm), nejlépe přirozeným teplem; při umělém sušení nesmí teplota překročit 40 °C. Droga je bez pachu a má slabě svíravou chuť. Musí si uchovat zelenou barvu a nesmí obsahovat jinak zbarvené listy a větvičky.

Použití: především jako účinný prostředek se svíravým účinkem při průjmech, také jako pomocný lék při cukrovce, neboť glukokininy snižují hladinu krevního cukru (nálev nebo zápar ze dvou čajových lžiček řezané drogy na sklenici drogy se pije před jídlem). V lidovém léčitelství se odvar z listů i sušených plodů někdy pije jako náhražka pravého čaje. Protizánětlivý účinek lze využít i k přípravě kloktadla.

2.) droga: plody borůvky (Fructus myrtilli)

Obsahové látky: třísloviny, glukokininy, asi 25% cukrů, řada organických kyselin, pektin, barviva karoteny a významné anthokyany, hojně je obsažen také mangan.

Sběr a sušení: Plody se sbírají buď ručně nebo pomocí hřebenů v době plné zralosti, podle nadmořské výšky od července do konce srpna. Po odstranění příměsí a rozmačkaných plodů se suší ve slabé vrstvě nejprve na slunci, pak při umělé teplotě do 60 °C v troubě nebo sušárně a dosušují se do úplného svraštění opět na slunci, aby zcela neztvrdly. Droga je bez pachu a slabě svíravé, nakysle sladké chuti. Kvalitu drogy nepříznivě ovlivňují nezralé a připálené plody, příměs listů a zbytků jiných rostlin, jako trávy apod. Plody snadno nasávají vlhkost z ovzduší a plesniví, musí se proto občas prohlížet a případně dosušit.

Použití: Plody se stejně jako listy používají při průjmech (mohou se rozžvýkat a jíst přímo (stačí hrst), nebo se připraví zápar a pije jako čaj) a ke kloktání při zánětech ústní dutiny. Již dlouho je známo, že barviva plodů mají příznivý vliv na regeneraci očního purpuru a zvyšují zrakovou ostrost. Za druhé světové války byly borůvky například součástí jídelníčku anglických letců, provádějících noční nálety a dnes slouží k výrobě přípravků zlepšujících vidění při umělém osvětlení a jsou součástí stravy kosmonautů.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one