lnice_obecna1m.jpg
Lnice obecná (Linaria vulgaris Mill.)

Čeleď: krtičníkovité (Scrophulariaceae)

Lidové názvy: květel, ovčí hubičky, paštička

Popis: Je to vytrvalá, až 50 cm vysoká bylina, vyhánějící z plazivého oddenku větší počet přímých, zpravidla nevětvených a hustě olistěných lodyh s téměř čárkovitými, přisedlými střídavými listy. Květy jsou seskupeny do hustého koncového hroznu, který se s postupným odkvétáním protahuje. Květy mají sírově žlutou, na vyklenutém patře spodního pysku oranžovou korunu s dlouhou ostruhou. Dvojcípý hořejší pysk koruny je vykrojen a okraj je zpět ohrnut, spodní pysk je třícípý a z vnější strany vmáčklý dovnitř, takže vzniká nápadná vychlípenina, takzvané patro, které zakrývá ústí květní rourky. Tyčinky jsou čtyři, dvě kratší a dvě delší připojené naspodu koruny. Plod je dvoupouzdrá vejčitá tobolka s velkým počtem drobných semen. Kvete od června do konce září.

Výskyt: U nás je velmi hojná od nížin do hor, především na sušších písčitých a kamenitých půdách na mezích, kamenitých teplých stráních, na náspech železničních tratí i podél silnic, na úhorech a často i jako obtížný plevel v polních kulturách, kde se pomocí oddenků i semeny (jedna rostlina nese průměrně 30 000 semen) rychle rozmnožuje. Lnice je rozšířena téměř po celé Evropě a Západní Sibiři s výjimkou nejsevernějších částí.
Sběr pro léčivé účinky

Droga: nezdřevnatělá kvetoucí nať (Herba linariae)

Obsahové látky: zejména flavonové glykosidy (linarin a jemu podobné), které jsou zastoupeny hlavně v květech, dále jsou to různé organické kyseliny (např. linarová, mravenčí, octová aj.), třísloviny, fytosteroly, minerální látky, pektin, cukry apod.

Sběr a sušení: Nejvhodnější je seřezávat nať srpem nebo nožem asi 10 cm nad zemí, neboť nejvíce účinných látek je obsaženo v květech. Nasbíraný materiál se obvykle váže do malých svazečků a suší se na stinných vzdušných místech, lze jej však sušit i ve slabých vrstvách. Při umělém sušení nesmí být teplota vyšší než 50 °C a droga si musí uchovat původní zbarvení – při pomalém nebo nedokonalém sušení tmavne. Suchá droga je bez pachu a má hořkou chuť.

Použití: Ve starých herbářích je lnici věnována značná pozornost, je vychvalována jako velmi spolehlivý prostředek při chorobách dýchacích cest, její šťáva je doporučována proti žloutence a svrabu, byla používána i při léčbě rakoviny, vředů a neštovic. Nejčastěji se však používala při léčbě chorob jater, sleziny a ledvin, zejména ve spojení se zadržováním moče, nejznámější však byla mast, nesoucí název Unguentum linariae, pro svůj protizánětlivý účinek používaná při hemoroidech, zánětech křečových žil, bércových vředech, furunkulózách a různých vyrážkách. Odvar z rostliny je dodnes považován za účinný při katarech trávicího traktu, jako mírný projímavý prostředek a uvádí se i slabý účinek močopudný. Tinktura je doporučována při zbytnění prostaty a s tím spojených obtížích při močení.
Dnes se v lidovém léčitelství vnitřně používá zápar z jedné až dvou čajových lžiček na sklenici vody. Droga se nechá vyluhovat alespoň 15 min. a pije se ve dvou dávkách během dne. Zevně se používá ke zmírnění zánětlivých onemocnění buď k obkladům, kdy je nejčastěji doporučován kašovitý obklad připravený z 20 g drogy svařené s 1/2 l mléka a přikládaný na postižené místo, nebo ke koupelím s přísadou odvaru ze dvou čajových lžiček drogy ve sklenici vody, případně mast, obsahující výtažek. Flavonové glykosidy pravděpodobně také příznivě ovlivňují křehkost krevních kapilár. Zevní použití k léčbě hemoroidů, bércových vředů a křečových žil tedy lze doporučit. Dříve se u nás vyráběla čajovina Vulneran, která lnici obsahovala a sloužila k přípravě obkladů a koupelí na rány různého druhu.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one