22_rdesno_hadi_koren_1.jpg
Synonymní název: hadí kořen větší (Bistorta major S. F. Gray)

Čeleď: rdesnovité (Polygonaceae)

Lidové názvy: rdesno, hadovec, kartáčky

Popis: Je to vytrvalá bylina se silným masitým oddenkem, který je jednou nebo dvakrát esovitě stočen. Je tmavohnědý, na lomu světle hnědočervený, mírně zploštělý a jemně příčně vrásčitý. Vyrůstají z něj podlouhle vejčité až kopinaté, křídlatě řapíkaté listy, které mají jemně vroubkovaný nebo celokrajný okraj čepele, svrchu jsou tmavozelené, na rubu modro nebo šedozelené. Palisty v místě přisedání řapíku srůstají v hnědou válcovitou botku, která je charakteristickým znakem čeledi. Nevětvené přímé květní lodyhy, které jsou 50 až 100 cm vysoké, mají několik téměř přisedlých kopinatých listů se srdčitou bází a hustý, koncový, klasovitě stažený, až 9 cm dlouhý hrozen drobných květů. Ty mají pět světle růžových, vzácně téměř bílých okvětních plátků a osm tyčinek. Svrchní semeník se po oplození mění v lesklé tmavohnědé trojhranné nažky, uzavřené v zaschlém okvětí. Květy vykvétají postupně odspodu nahoru od června do srpna.

Výskyt: Roste na vlhkých až rašelinových lukách, u potoků, řek, rybníků, jezer apod. v podhorských a horských oblastech. Je rozšířen téměř v celé Evropě, v mírném a severním pásu Asie přes Sibiř až na Kamčatku, na jihu zasahuje až na Kavkaz a do Himálaje, místy hojný je i v severozápadní části Severní Ameriky.

Zajímavost: Jak latinský, tak český název je skutečně přiléhavý (bis tortus = dvakrát stočený), neboť oddenek je nápadně zkroucený a tvarem se podobá stočenému hadu. Z toho důvodu byl v dřívějších dobách považován za velice účinný a používal se mimo jiné také jako lék proti hadímu uštknutí, ve středověku dokonce proti moru.
Sběr pro léčivé účinky

Droga: oddenek hadího kořene (Radix bistortae)

Obsahové látky: Obsahuje hlavně třísloviny, jejichž obsah je dosti kolísavý a dosahuje obvykle 10 - 20 %. Jsou to zejména kondenzované třísloviny katechinového typu, ale i hydrolyzované galové a elagové třísloviny. Obsah škrobu, jehož bývá v oddenku až 30 %, je z léčebného hlediska také významný. Dále obsahuje bílkoviny (až 10 %), bistortovou červeň, malé množství glukózy, emodin, šťavelan vápenatý a vitamín C.

Sběr a sušení: Sbírají se nejlépe v září a říjnu (někdy i na jaře) oddenky starších rostlin, které se dobře očistí, opláchnou ve vodě, zbaví zbytků nadzemních částí a kořenů, silnější se případně podélně rozřežou a suší ve slabé vrstvě buď na slunci nebo nejlépe umělým teplem při teplotách do 60 °C. Dobře usušená droga je bez pachu, má silně svíravou a trpkou chuť, na povrchu je tmavohnědá, na zrnitém lomu hnědočervená. Jakost drogy snižují oddenky zčernalé a se zbytky kořenů.

Použití: Drogu lze použít stejně jako nátržníkový kořen především jako protiprůjmový prostředek při úplavici, jako protizánětlivý a stahující prostředek při různých druzích krvácení (trávicího traktu, při hemoroidech, silné menstruaci), přičemž se uplatňuje i vysoký obsah škrobu, vytvářejícího na sliznicích ochrannou vrstvu. Zevně se používá k obkladům a do koupelí při popáleninách, mokvavých vyrýžkách a jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní, zejména mandlí. V posledním případě se nejčastěji používá ve formě tinktury. Nejčastěji se však používá ve formě odvaru, k jehož přípravě se doporučuje 1 - 2 čajové lžičky řezaného oddenku vařit asi 10 min. v šálku vody. V lidovém léčitelství se někdy používá i samotná prášková droga, a to třikrát denně na špičku nože.

Vedlejší účinky: Droga je neškodná a při běžných dávkách ji lze používat i delší dobu. Pouze u citlivých osob může vysoký obsah tříslovin vyvolávat nutkání k dávení.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one